Hrádek

Hrádek připomíná malý hrad nejenom jménem. Nemá sice hradní věž, ale kdo by ji na konci 15. století potřeboval? Tenkrát stejně jako dnes měl dům především reprezentovat majetek a vkus svého pána. A pán tohohle domu si mohl klidně vykračovat po městě v legračních středověkých botách a nikdo se mu nesmál. Budil respekt stejně jako jeho dům. Tedy aspoň teoreticky.

Hrádek byl původně dřevěnou tvrzí chránící město, ale postupně byl přestavěn na obytné sídlo. Vystřídal několik majitelů, kteří mu dali okázalou gotickou podobu a v roce 1490 ho za tučný peníz koupil Jan Smíšek z Vrchovišť. Tento nový majitel by klidně mohl být patronem všech zbohatlíků. Za 30 let svého podnikání v Hoře se z průměrného kutnohorského těžaře vypracoval na jednoho z nejbohatších lidí v Českém království. Zlé jazyky tvrdí, že to byl podvodník a majetek čerpal z tajné huti, kterou maskoval jako černou kuchyni. Možná mají zlé jazyky pravdu, ale pan Smíšek zároveň sponzoroval stavbu chrámu sv. Barbory a úpravu kostela sv. Trojice. Na druhou stranu mohlo být i tohle počínání praktické, protože být za dobře s patronkou horníků Barborou, bylo jako naklonit si diplomatku mezi Bohem a vlastním měšcem. Přestavbou kostela sv. Trojice zase investoval do budoucna, neboť rodinná hrobka, kterou tu vystavěl, měla sloužit jako příbytek, ve kterém hodlal strávit drahně času; tedy minimálně do vzkříšení. Ať už to bylo jakkoli, pán z Vrchovišť dal Hrádku jeho dnešní rozměry a lesk. V roce 1492 získal šlechtický titul a svůj nový erbovní znak s bílým jednorožcem nechal namalovat snad úplně všude, takže nikdo z příchozích nemohl pochybovat, že se ocitnul v domě aristokrata. Přináležitost k šlechtě zdůraznil i vnějším gotickým rázem stavby, ale ve vnitřních prostorách dával přednost renesanci, která mu skýtala i daleko větší pohodlí. Vždyť gotická a renesanční postel, to je jako nebe a dudy.

Od 17. století to šlo s prestiží Hrádku z kopce. Vdova po Zbyňkovi Libštejnském z Kolowrat si tu založila nelegální živnost a provozovala v Hrádku řeznictví, pekařství a dokonce tu čepovala pivo. Vlastně tu mohlo být docela veselo, ale pravda je, že řvaní poráženého dobytka a odrhovačky horníků lesk aristokratickému sídlu nepřidají. Časy hodokvasu vystřídala jezuitská strohost, když si tu jezuité zřídili koleje a později byl objekt využíván jako městská škola. Za 2. světové války Hrádek dokonce obývali i četníci. Tedy nic proti četníkům, ale četníci a gotika, to je trochu moc…..Dnes v Hrádku sídlí České muzeum stříbra, které pro vás připravilo dva okruhy expozic. Jednak si můžete prohlédnout expozici o historii města a dozvědět se něco o životě místních patricijů, jednak si můžete prohlédnout vzorky všech rud, které se tu těžily. Největší atrakcí je ovšem II. okruh - cesta stříbra.