Cesta stříbra

Ten pocit, který zažijete pod zemí nic nenahradí. Můžete o tom přečíst stohy knih, vytapetovat si pokoj fotkami z jeskyní a sledovat celý rok jen filmy o hornících a přesto se nedozvíte nic. Teprve dole v dole můžete pochopit něco z Kutné hory. Exkluzivita s jakou kutnohorští horníci chápali sami sebe i jak je vnímali ostatní má svoje zdroje v zemi věčné noci, kam se dnes můžete podívat i vy.

Nejdříve se s průvodcem zastavíte u obrovského těžního stroje, kterému se říkalo trejv. Byl poháněn párem koní, kteří se motali v kruhu a byli schopni z dvousetmetrové hloubky vyzvednout až 1 tunu. Na další dobrodružství vás vyzbrojí perkytlí – tedy hornickou halenou se skřítkovskou kapucí, svítilnou a helmou. Kdyby člověku vtiskli do ruky i hornické kladívko, mohl by člověk zapochybovat, jestli si ho v dole nechtějí pár týdnů podržet a nepustit ho než za vytěžené stříbro. Tak dlouho tam sice nebudete, ale i tak trvá prohlídka déle než půl druhé hodiny. Projdete štolou dlouhou přes čtvrt kilometru, minete zatopené štoly s průzračnou vodou a skoro všude můžete ve stěnách sledovat drobné vrypy hornických kladívek. Možná vás občas zastudí na krku, proto ta perkytle, hlavou procítíte skálu, proto helma, ale hlavně: teprve v podzemí poznáte, co je to absolutní tma. Stojí za zkoušku, abyste si na minutku zhasli lampu a za chvíli vám před očima začnou pochodovat permoníci. Když uvážíte, že horníci trávili v dole i celý týden, byli sami, a v jejich představách se nacházeli někde blízko peklu, musela fantazie pracovat na plné obrátky. K udržení psychické rovnováhy užívali jednoduchou strategii: zpívali si, což se vřele doporučuje i návštěvníkům. Cesta se na několika místech zužuje a je třeba projít bokem, ale nemusí se bát ani pivní siláci. Podle průvodců zatím prostrčili každého.

Když se pak člověk ocitne nahoře, chce se mu políbit listy nejbližšího stromu a možná se mu zamotá hlava z toho vysokého nebeského stropu. Život pod zemí je nepřirozený a vrtat v ní má příchuť zakázaného ovoce. Jenže za chvíli, možná druhý den, budete cítit svědění, že byste si to příště vyzkoušeli hloub. Prohlídka končí v místnosti proměněné na huť a mincovnu. Mají tam pícku, hutníka i mincmistra, všechny pěkně vycpané. Nefalšovaný průvodce vám tu podá kompletní přednášku o středověkém zpracování stříbra. V rámci prohlídky se tak stanete svědky celé cesty stříbra: od prvního klepnutí havířského kladívka, po konečný úder mincířovy palice. Možná, že všechno z toho, co uslyšíte zase brzo zapomenete. Ten pocit, který jste zažili při průchodu dolem se ale vymaže jen těžko. Otevírá totiž hloubku, kterou si nosíme sami v sobě.

Jestli se o kutnohorském hornictví chcete dozvědět víc, stačí se prodolovat následujícím proklikem.